next please!

Další obrázek opět s pomocí tuše a tužky, který by měl mít hlubší myšlenku než je na první pohled vidět jsem nakreslil asi tři dny zpět, asi je to slabší než to předchozí, ale prostě jsem musel, když tak hezky prosíte v těch komentech:) Díky za ně!

To, že máš směr neznamená, že máš zmáklou celou cestu.

No a při prohlížení věcí co jsem kdy nakreslil jsem narazil na docela starou věc, kterou jsem načmáral na lavici ve škole asi v půlce minulýho roku... tak jen pro odlehčení (:

Něco o mně

Taky Vám to tu u mě připadá tak strašně neosobní? Nemíním psát o tom jak jsem se dožil až do věku 18ti let, ale přece jen abych tady napsal něco o sobě.


Tak předně co je mým současným a úplně největším koníčkem - kytara. Pamatuju jak se nám v bytě válela kytara, na kterou kdysi hrál táta a teď už se jen přemisťovala z místa kde překážela tam kde překážela méně. Pak se mě táta ptá, jestli bych na to někdy nechtěl hrát, a že jestli ne, tak že se jí nějak zbaví. Říkám ne a tak prostě zmizela a mě se stále častěji, hlavně na akcích u lesa - o tom níže, kde se na to sladký dřevo prostě hraje furt vracelo, že bych to přece jen chtěl umět. Tak jsem se o tom nenápadně doma zmínil a za nějaký ten čas mi táta jednu řádně omšelou a zaprášenou španělku přinesl. Je to tak dva měsíce, kytaru mám stále stejnou a jsem za ni strašně rád. Na elektrickou si tajně myslim, ale odolávám, přece jenom věcí pro který jsem se nadchnul a pak se na ně vykašlal bylo spoustu, i když zrovna v tomhle případě to tak asi nedopadne.

Akce v lese, o které jsem psal je Letní tábor Na Mlejnku a jezdím tam tuším někdy od svejch 6ti let. Poslední dva roky jako praktikant. Parta parádních lidí, se kterýma se scházíme i mimo hlavní běh zhruba každej čtvrtrok. Jezdit tam je spíš jako postižení, prostředí na kraji lesa vedle rybníka a ledového potůčku dodává spoustu síly a jak pro hodně lidí tak i pro mě je to taková životní láska.

Co bych zmínil dál je asi to že docela rád maluju, problém často bývá s tím, že málo co dokončím do finální podoby. Obrázky, který maluju by pro mě měli mít nějakou pointu, což se ne v každym případě povede a často prostě skončim s celkem dobře provedenym obrázkem jen proto, že mi připadá, že nemá co říct. A tak to je koneckonců i s hernímy projekty, u těch je to ještě navíc komplikovaný tim, že nebejvaj na pár večerů jako obrázky...

To jsou asi tak první tři věci, na který si vzpomenu, když se mě někdo zeptá, co vlastně celou tu dobu co nejsem zrovna ve škole dělám. Snad Vás to příliš nenudilo, pěkný zbytek večera přeju:)

Ticho před bouří?

Ne tak úplně... Abych to uvedl na pravou míru, mám teď nějaký problémy sám se sebou, když už mě něco baví tak zhruba do tý doby, než to otevřu. Nápady střádám, občas něco načrtnu (zvlášť u té skákačky mám trochu ucelenější představu co vlastně chci) a dokonce jsem i něco namaloval.



Nevím jestli je to zrovna krásný, ale kdybych si myslel, že to je vyloženě ošklivý tak to sem nedávám, žejo (: Je to snad vůbec poprvý (pokud nepočítám rozfoukávání kaňky ve školce) kdy jsem něco namaloval pomocí tuše a tak jsem na to docela pyšnej, protože se to otočilo přesně do tý podoby v jaký jsem to měl v hlavě. Snad se líbí.